Klub Újezd

 -Mami, která země je největší?

-Nevím, ale můžeš se podívat do atlasu.

Některé otázky jsou jednodušší a stačí na ně domácí odborná literatura.

I já si ráda zaplním mezery. Takže, největší je Rusko se slušným náskokem před Kanadou a Čínou.

-Mami, který stát je nejbohatší?

Některé otázky jsou složitější.

-No, jak se to vezme. Některé státy mají třeba nerostné bohatství, třeba Jižní Afrika nebo Blízký Východ, jenže tam lidi taky umíraj hlady ve slumech. Pak se to dá brát podle HDP...

-Co je to HDP?

Na internetu googluju žebříčky GDP a společně s mým drahým hledáme nejvýstižnější výklad termínu hrubý domácí produkt. A už to tu máme, no samozřejmě, Spokojené státy vedou, ale Německo hned v závěsu... A kde se umístila Česká republika? Pěkné čtyřicáté třetí místo. Ale copak, copak, Slovinci, takový bohatý národ to je a oni jsou o čtyřicet příček pod námi. Vůbec to není jednoduché, asi ani HDP není tím správným ukazatelem. Asi bysme ještě měli zkouknout žebříčky zadluženosti. Navíc, Evropa a Spokojené státy evidentně vedou, jenže toho nejvíc vykážeme ve službách (na což si zručně vystavíme faktury), ale spočítal někdo, jestli jsme ještě schopní se fakticky uživit?

-Tak který stát je nejbohatší?

-Vždyť vidíš, že to není jednoduchý říct. Podle čeho nejbohatší? 

Otázka plodí otázku. Mohli bysme strávit večer zkoumáním kvality života života obyvatel jednotlivých státu, rezerv ve zlatě, občanských svobod, kulturního dědictví, obnovitelných přírodních zdrojů, atd. Ostatně, zabývají se tím také demografové a sociologové, seriózní vědci, takže se nemáme za co stydět. Syn komplexnost otázky pochopil a nenaléhal dál.

O dva dny později se podobná otázka vynořila nenápadněji v jedné z mých hodin angličtiny.

Dokonce i s odpovědí. K mému překvapení způsobila vlnu nepochopitelného rozhořčení.

-Which is bigger – Sydney or Merlbourne?

-Melbourne is not as populated but they're about the same size.

Studenti nad otázkou a odpovědí z učebnice tápou a já se znovu snažím vysvětlit gramatický jev srovnávání.

-Brno is not as big as Prague.

Studenti chápou. Vracíme se zpět ke vzorovému příkladu a opět se dostavuje tápání.

-Co je to za vyhýbavou odpověď?, rozčiluje se nejbystřejší studentka ranního kurzu. Tak co je větší?

Nechápu. Vidím před sebou odpověď jak na počet obyvatel, tak na rozlohu. Absolutně vyčerpávající.

-Já mám takovýhle odpovědi doma zakázaný, přisadí si její kolega v lavici. To by mě manželka hnala. Žádný dvojí výklad, jasně a stručně.

Se smíchem se přidává další student: U nás doma by to taky neprošlo.

Studentka trvá na svém a dožaduje se jednoznačné odpovědi. Vzdávám to. Sydney is bigger.

Nestačím se divit. Můj syn by odpověď vzal bez mrknutí oka a přitom dospělí lidé... A nepřestávám se divit ani při další hodině. Lekce pro pokročilé. Probíráme reklamní a marketingové strategie, výborné téma, na rozjezd trochu zahřejeme závity hypotetickými otázkami a hurá na advertising campaign.

Podpořte tvrzení: Ženatí muži vydělávají v průměru více než svobodní. Proč by to mohla být pravda? Proč by to neměla být pravda?

Nevinná úvaha. V hospodě u piva bych se ale asi chytla líp.

-Já tu učebnici nesnáším, hroutí se další bystrá studentka. Co to je za otázky, co na to mám odpovídat?

Snažím se věc zlehčit, vždyť je to jenom angličtina a hypotetická otázka... Zkuste se zamyslet, těch důvodů může být přece spousta. Mužští kolegové v lavicích se jen usmívají, hypotetické otázky a nejednoznačné odpovědi jim nedělají problém.

-Já si sem chodím odpočinout a ne myslet! Studentka brání své pozice zuby nehty.

A je to venku! Myslet bolí. Mince o dvou stranách je matoucí. Tentokrát mě ženy vážně podrazily.  Nejenže vykazují zřejmou neochotu pohlížet na věci z různých úhlů a přijímat různá hodnocení, dokonce ke schematizování problémů nutí i své manžely. A ti to z důvodů osobního pohodlí nakonec přijímají, vždyť zas o nic moc nejde, proberem to večer v hospodě. Neuklidňuje mě ani vědomí toho, že myslící ženy existují. (Taky jich pár znám). Na rozboření ošklivého klišé o slepičích mozkách je třeba mnohem víc těch, které dokážou přijmout, že na jednu otázku se dá odpovědět několika způsoby a dokonce i otázkou. Do té doby zůstanou sokratovské rozhovory vyhrazené mužům a nám debaty nad svíčkovou omáčkou.