Klub Újezd

Už se nám to moc nevybavuje, ale pojem kultura má skutečně původ v zemědělství. Jelikož se význam toho slova hodně rozšířil a přenesl, je potřeba u tohoto odvětví, které stálo kultuře na počátku, přidat předponu agro-. To aby se vědělo. Kultura je tedy původně kultivovaná plodina, něco, o co se staráme, co trpělivě pěstujeme, do čeho vkládáme veškerý náš um a důmysl. Tak byl téměř každý umělcem, jelikož obilí si kultivace žádá každý rok, řepa a saláty rovněž.

A když už nám ta agrikultura šlapala, mohli jsme kultivovat dál. Z polní brázdy lidé přešli ke kultivaci ducha, rozvíjí se vyšší kultura: hudba, malba, sochařina, literatura. Kulturní člověk (rozuměj: ten, co šlechtí ducha) se učí hudbě, výtvarnému umění, jazykům, sportu a tak dále. K tomu mu napomáhají učitelé, specialisté na daný obor, mistři umění. Až je nakonec škoda ty mistry obtěžovat výcvikem průměrných, a tak se ti nejlepší věnují kultivaci vlastního umu a vytvářejí kulturu pro ostatní, méně nadané, nekultivované. Těmhle ostatním tak nezbývá než zírat v němém úžasu. Prostě: kdo umí umí a kdo neumí, čumí.

Je krásné být umělcem, je jedno jakým, spisovatelem, režisérem, herečkou. Rockovou zpěvačkou.  A tolik lidí se o to snaží. Některým to dokonce vychází. Produkují, natáčejí a vydávají. Společnost blahobytu umělci jen oplývá. Až se mi občas točí hlava. Záplavy koncertů , nahrávek, divadelních představení, nezávislých filmů, knižních novinek... Při návštěvě knihkupectví, kam jsem kdysi utíkala pro trochu klidu z ulice, se mi dělá lehce nevolno z té neskutečné nadprodukce textu a utíkám se nadechnout čerstvého smogu na ulici. Kulturou zahlcená k zalknutí.

Sobotní dopoledne. Těkáme po domě, vytahujeme hadry, barvy, nemáš nůžky?, né, tys je měl naposled, mami, můžeš mi to přišít? Ano, chystáme se na masopust do Únětic. Nic se nedokupuje, všechno je z domácích zdrojů. D.I.Y., Do It Yourself, aneb udělej si sám. Sešíváme, lepíme, malujeme. Tvoříme. A užíváme si to. I kdyby to tím mělo končit, tak to bylo dobrý. Jenže to tím nekončí a my dorazíme do Únětic a s průvodem maskovaných nadšenců stoupáme na kopec, kde dochází k setkání spřátelených vesnic, předávání praporů, stínání masopustní kobyly a hlavně, dokonalé přehlídce D.I.Y. Masky jsou spektakulární. Vytvářeny (nebo opravovány) byly mnohem déle, než naše malé sobotní pokusy a je to sakra vidět. Společně strávený čas tvorbou a organizací. Skromná kultivace obyvatel vesnic kousek za Prahou.

I jiné obce pořádají masopusty. Ale všechny nevypadají stejně. Málokde si starosta vezme na hlavu královskou korunu a do ruky kytaru jako pan Vytiska, aby společně se sousedy šplhal na větrnou hůrku. Převažují starostové, kteří nějakou tu kulturu zařídí z tepla kanceláře, rodiče s dětmi nakonec přijdou na všechno, chce to hlavně nějakého baviče a pár stánků (za což se dá ještě něco trhnout a pokrýt ty náklady za baviče), bohužel, víkend před popeleční středou už máme jiný program, tak to posunem o čtrnáct dní dopředu, lidi si stejně ničeho nevšimnou... Výsledek tomu samozřejmě odpovídá: největší zklamání mi hlásila známá z Lysé nad Labem, kde se na Výstavišti sešli rodiče s dětmi v maskách z vietnamských večerek, aby si u buřtů a cukrové vaty zatrsali při produkci Dády   Patrasové. Kultura za všechny prachy.

V době, kdy už je těch mistrů specialistů umělců všude jako hnoje, je v podstatě jedinou cestou návrat ke kořenům kultury. Kultivace toho základního, plodiny nebo sebe sama skrze vlastní úsilí nebo tvorbu, jakkoliv pomíjivou, jakkoliv nedokonalou a regionálně limitovanou. Nelze člověku vzít, co jednou sám dal. D.I.Y. kultura zůstává bezpečně v nás.